Prošel jsem mnoha filozofickými a  náboženskými směry. Jako křtěný katolík jsem přemýšlel o bohu a poslání církve, diskutoval s kněžími mnoha různých církví. Studoval jsem i praktikoval různá bojová umění a to již v době dospívání.V roce 1968 jsem se stal členem právě se zakládajícího oddílu karate při ČVUT FEL, prvního, v tehdejším Československu. Díky tomu, jsem měl příležitost se seznámit s duchovním aspektem bojových sportů dálného východu a smyslem života japonského samuraje. S tím souviselo i poznání čajové kultury a obrovské duchovní síly čajového obřadu, kde “ cesta čaje je cestou mysli „.
Z toho vyplynulo i  jedno z mých poznání:
„neposlouchej, co lidé mluví, ale jak mluví a proč mluví“ a že  „důležitější než být úspěšný, je být prospěšný“
Přes čínský taoismus jsem nakonec zakotvil názorově u zenu, ( viz mé úvahy a autorská poezie ve zkratce Meditace aktuálně jako regenerační proces, Haiku )   který mi paradoxně pomohl pochopit křesťanství. Shodou různých okolností, jsem osobně poznal mnoho významných mistrů zenu z celého světa. Studoval jsem též psychoanalýzu, zajímal se o psychologii a sociologii.Díky mnoha vážným nemocem již od dětství, jsem navštěvoval mnoho lékařských kapacit a trávil mnoho času nejen v čekárnách ordinací, ale i v různých lázních. Nikdy však nezapomenu, na kdysi dávno vyřčená slova primáře lázní Bardějov, který mi po třech týdnech neúspěšných procedur řekl, abych nevěřil bezvýhradně doktorům, abych se sám zkusil zamyslet nad svými problémy a něco s sebou aktivně dělat.A tak jsem začal docházet k  poznání, že klasická medicína mi nepomůže. Postupně, i tady v ČR,  se mi dařilo navazovat kontakty s lékaři orientální medicíny z Číny, Kazachstánu, Indie a Tibetu a poznávat cestu, jak se zbavovat nemocí a naučit se vnitřní disciplíně. Jim budiž dík, že pomohli nejen mně ale i mé rodině.Mnozí z nich se tak stali i mými učiteli. (Pravý učitel je ten, který fouká vítr do plachet ale s lodí již musíš plout sám. Učitel ti též může říkat nevěřte žádnému učiteli, což je to samé jak v zenovém mudrosloví,  že „nic není jisté a ani to není jisté“, tedy zapoj mysl a né smysly.) A tak jsem postupně pronikal do podstaty ájurvédské medicíny, jako celostní a všeobsahující vědy, vědy o životě jako takovém, s důrazem na prevenci a kvalitu života, v rovnováze těla i ducha.